Jak vybrat domácí kino?

Chcete si doma vychutnávat filmy, záznamy koncertů a další média s kvalitním prostorovým zvukem připomínajícím kino? Přesně od toho tu jsou domácí kina. Vyberte si takové, které splní vaše nároky. Které parametry jsou pro výběr rozhodující?

Na co se zaměřit

Požadavky

Vědět, co od systému očekáváte, je základem pro úspěšný výběr. Chcete jen o něco kvalitnější zvuk než z reproduktorů vestavěných v televizoru, nebo špičkovou reprosoustavu? Vyžadujete prostorový efekt, nebo si vystačíte se dvěma předními reproduktory? Bude z domácího kina proudit hlavně zvuk z filmů, nebo spíše hudba? Potřebujete zařízení vměstnat do menšího bytu, nebo si můžete dovolit rozmístit po obýváku rozměrné sloupové reproduktory? 

Domácí kino vs. reprosoustava vs. soundbar

Domácí kino představuje sestavu zařízení, jejíž součástí jsou reproduktory včetně subwooferu, přehrávač a zesilovač. Nejde tedy pouze o zařízení, které slouží jako zvukový výstup, nýbrž o centrum, které zpracovává různá média a následně je odesílá do zvukových výstupů v podobě reproduktorů a případně i výstupů obrazových, jež tvoří televizor či projektor. Účelem domácího kina tak nemusí být pouze reprodukce kvalitního zvuku, nýbrž i zprocesování obrazu.

Reprosoustavy mohou také mít více kanálů a přehrávat prostorový zvuk, ale slouží čistě k reprodukci. Jako jejich ovládací centrum pak obvykle slouží zesilovač. 

Soundbary jsou široká a nízká zařízení, která v útlém a obvykle elegantním těle kombinují přehrávač, zesilovač i reproduktory. Pokud ovšem nejsou doplněny o další separátní reproduktory, nemohou z principu vytvořit plnohodnotný prostorový zvuk.

Přečtěte si jak vybrat reprosoustavu a jak vybrat soundbar.

Typ systému

Jednotlivé systémy se liší počtem zvukových zařízení. Pro usnadnění orientace se využívá označení se dvěma číslicemi rozdělenými tečkou, kdy první udává počet reproduktorů a druhá množství subwooferů. Platí, že vyšší počet automaticky neznamená vyšší kvalitu – soustava 2.1 může mít vysoce kvalitní projev a levné 5.1 domácí kino naopak.

Zobrazit více

Nejčastěji se setkáte s následujícími konfiguracemi:

• 2.1 – dvojice čelních reproduktorů s jedním subwooferem je optimální především pro poslech hudby, případně pokud máte omezený prostor a stále si u filmů chcete užívat kvalitnější zvuk. 

• 3.1 – tato konfigurace má nejčastěji podobu subwooferu a tříkanálového soundbaru. Prostřední kanál soundbaru obvykle slouží k reprodukci mluveného slova, což je ke sledování filmů ideální.

• 4.1 – doplňuje-li subwoofer čtveřice reproduktorů, jde standardně o dvojici předních a dvojici zadních. Tyto soustavy jsou tedy základem pro prostorový zvuk.

• 5.1 – skutečně kvalitní prostorový zvuk, který je tvořen subwooferem doplněným buď o soundbar a dva zadní reproduktory, nebo patero reproduktorů. 

• 7.1 – chcete-li z filmů získat maximální zážitek a skutečně se do nich ponořit, můžete sáhnout po soustavě se subwooferem a až sedmi reproduktory. 

Obsah balení a konfigurace sestavy

Domácí kina jsou sestavena z několika komponent. Základem všeho je přehrávač neboli AV receiver, k němuž jsou připojeny veškeré obrazové vstupy i výstupy. Slouží k ovládání celé sestavy a může obsahovat také vlastní mechaniku na disky nebo vstupy pro připojení dalších úložišť či zařízení.

Další klíčovou součástí, a to zejména u výkonnějších domácích kin, je zesilovač. Ten může tvořit součást přehrávače nebo být zcela samostatný. Jeho úkolem je zesílit vstupní signál zvuku, aby jej výkonné reproduktory dokázaly přehrát s dostatečnou hlasitostí a kvalitou. 

Poslední část celku domácího kina tvoří zařízení určená k samotné reprodukci zvuku. Prvním z nich je subwoofer – ten se stará především o reprodukci basových složek, tedy zvuků o nízkých frekvencích. Dále se jedná o reproduktory, které mohou být buď jednotlivé, nebo v podobě soundbaru. 

Zobrazit více

V prvním případě se můžete setkat se sloupcovými reproduktory, jež jsou charakteristické vysokou úzkou konstrukcí a obsahují několik měničů pro různé frekvence zvuku. Dále může jít o kompaktnější jednoměničové reproduktory, jejichž schopnosti jsou omezenější, nebo střední víceměničové, které představují jakýsi střed mezi sloupcovými a malými reproduktory. Zde hrají roli i samotné fyzikální limity – čím je konstrukce reproduktoru větší, tím hutnější a hlasitější zvuk dokážou vyvinout.

Samotné soundbary poté sice nemohou suplovat prostorový zvuk, mohou nicméně i přesto podávat velmi kvalitní výkony, a navíc mají často středový reproduktor určený pro reprodukci mluveného slova, což je pro využití k ozvučení filmů výhodné. 

Rozhodně neplatí, že byste v balení domácího kina nutně museli najít jen jeden konkrétní typ reproduktorů. Často se setkáte například s kombinací sloupcových reproduktorů jako čelních a kompaktních jako postranních a zadních, jelikož u nich již není potřeba natolik vysokého výkonu. Běžná je také kombinace čelního soundbaru a zadních reproduktorů.

Kromě základních komponent se zajímejte také o přibalené příslušenství. Jeho součástí může být například dálkové ovládání nebo konzole pro přidělání reproduktorů na stěnu. Důležitý je také obsah kabeláže – například HDMI kabel pro připojení obrazového výstupu často v základním balení nebývá.

Materiál a kvalita zpracování

Domácí kina mohou být vyhotovena z různých materiálů, nejčastěji se jedná o plasty, kovy, případně kombinaci obojího. S prvním jmenovaným se setkáte zejména u levnějších zařízení, plastová konstrukce nicméně automaticky neznamená nekvalitní produkt za předpokladu, že použité plasty jsou pevné a dobře slícované. 

Někdy se na trhu můžete setkat také s dřevěnými konstrukcemi – u levnějších zařízení ale raději buďte obezřetní, jelikož skutečně kvalitní dřevěná konstrukce by měla kromě odolnosti nabídnout také velmi dobré vedení zvuku.

Zobrazit více

Z kovů se nejčastěji setkáte s hliníkem, který je výsadou dražších a výkonnějších přístrojů. Kromě přirozené odolnosti je třeba vyzdvihnout také jeho pozitivní vlastnosti na reprodukci zvuku. Nenechte se ovšem zlákat zdánlivě hliníkovými sestavami, jež však pod tenkým kovovým krytem skrývají chatrnou plastovou konstrukci. Její pevnost je důležitá obecně, kromě samotné odolnosti i proto, aby při vyšší hlasitosti či reprodukci nízkých frekvencí nerezonovala. 

Design

Domácí kino může kromě své primární funkce plnit i tu estetickou. Zejména mezi dražšími sestavami naleznete takové, u nichž si výrobci na designu dali velmi záležet a využili prémiové materiály. Barevné varianty se drží spíše v neutrálnějších odstínech, zejména černé, stříbrné či šedé, případně je využito dřevo. V každém případě by tak neměl být problém domácí kino sladit s interiérem, v němž bude umístěno. Pozor si dejte jen na to, aby se výrobce nesnažil designem zakrýt skutečnost, že po technické stránce sestava není kvalitní.

Cena

Nejjednodušší dvoukanálová domácí kina začínají okolo 3 000 Kč. Nečekejte od nich zázraky, oproti reproduktorům vestavěným v televizoru ale může jít o znatelné zlepšení. Poslouchatelné pětikanálové sestavy startují přibližně na 5 000 Kč, ty kvalitnější s vlastním přehrávačem pak okolo 7 000 Kč. V této hladině již začínají i soustavy 7.1 a 9.1, dobré domácí kino s tímto počtem komponent ale hledejte spíše od 10 000 Kč výše. Pro skutečně špičkový zvuk s pěti či více kanály a přehrávačem nabitým funkcemi si pak připravte alespoň 20 000 Kč. 

Parametry domácího kina

Výkon

Zjednodušeně řečeno výkon udává, jak nahlas dokáže soustava hrát. Udává se ve wattech (W) pro celou sestavu jako součet výkonu subwooferu a reproduktorů a dále bývá rozepsán pro jednotlivé komponenty. Nejčastěji se setkáte s údajem o špičkovém výkonu, kterého jsou zařízení v praxi schopné dosahovat jen po velmi omezenou dobu.

Vedle maximálního špičkového výkonu se u reproduktorů udává tzv. RMS výkon, který může být i několikanásobně nižší, avšak je výrazně směrodatnější – udává totiž výkon, jehož jsou domácí kina schopna dosahovat kontinuálně, nikoli pouze nárazově.

Rozměry

Větší domácí kino dokáže zabrat skutečně hodně místa, proto je potřeba před nákupem zohlednit, kolik prostoru pro jeho instalaci máte. Zaměřte se na rozměry jednotlivých komponent a zohledněte, kde by zhruba měly být v interiéru umístěny. Dvojnásob to platí u subwooferů a soundbarů, které mají v rámci sestav pevně danou pozici vpředu uprostřed. Velkou roli hraje také počet a podoba reproduktorů – zatímco kompaktní kusy mohou mít i méně než 20 × 20 × 10 cm, sloupové reproduktory můžou mít na výšku i přes 150 cm. 

Hmotnost

Celé soustavy domácího kina mohou dohromady vážit i přes 10 kilogramů. Berte tento údaj v potaz především s ohledem na nosnost různých polic a držáků, na nichž bude kino umístěno. Většinou se údaj udává pro soustavu jako celek, v podrobnějších specifikacích nicméně často naleznete i hmotnost jednotlivých komponent. Nejtěžšími součástmi obvykle bývají subwoofery, u menších domácích kin to pak může být i samotný přehrávač.

Příkon a spotřeba

Tento údaj značí množství elektrické energie, které zařízení spotřebuje za hodinu provozu. Udává se ve wattech (W), často pro jednotlivé součásti domácího kina. V takovém případě je pro zjištění celkové spotřeby nutné sečíst příkon subwooferu, přehrávače, zesilovače a reproduktorů. 

Funkce domácího kina

• 3D Ready - disponuje-li přehrávač tímto označením, je připraven přehrávat filmy ve 3D. Pochopitelně k tomu musí být propojen s odpovídajícím televizorem či projektorem, který tento formát dokáže zobrazit.

• CD / DVD / Blu-ray přehrávač - přehrávač může obsahovat i diskovou mechaniku určenou buď pro CD s hudbou, DVD s filmy v nižší kvalitě, nebo Blu-ray přehrávač pro filmy ve vysokém rozlišení.

• Displej - přehrávač či zesilovač mohou být vybaveny vlastním displejem – většinou jde o menší jednobarevné obrazovky, které slouží především k zobrazení informací o aktuálně zvoleném vstupu, nastavení zvuku či přehrávaných médiích.

• Dálkový ovladač - umožňuje dálkově ovládat hlasitost či jiné parametry zvuku nebo přepínat přehrávaný obsah.

• Ovládání přes aplikaci - po propojení s chytrým telefonem umožní využívat aplikaci k ovládání různých funkcí, například nastavení zvuku nebo změnu přehrávaných médií.

• FM Tuner- slouží k naladění rádiových stanic na frekvenci FM.

• Podpora DivX- domácí kino dokáže přehrát filmy a videa ve formátu DivX.

• Podpora Dolby Atmos - formát zvuku, který jednotlivé složky rozděluje do kanálů a vytváří tím prostorový efekt. Pokud se tedy chcete do filmů ponořit tak jako v kině, kdy se některé zvuky ozývají například pouze zezadu či ze strany, podpora této technologie je nutností.

• Podpora 4K - přehrávač dokáže zpracovat filmy ve vysokém rozlišení 4K. Jestliže domácí kino pořizujete ke 4K televizoru, rozhodně sáhněte po sestavě s touto funkcí.

• Webový prohlížeč - prostředí přehrávače může nabídnout webový prohlížeč, skrze který můžete navštěvovat například streamingové služby, přistupovat k médiím uloženým v cloudu nebo zkrátka jen brouzdat internetem.

• Podpora MP3 - domácí kino umožňuje přehrávat hudební soubory z CD či externího úložiště v oblíbeném formátu MP3.

• HDMI - výstup kombinující obraz ve vysoké kvalitě a zvuk. Slouží k propojení přehrávače s televizí, projektorem a obdobnými zařízeními.

• WiFi - umožňuje připojit přehrávač bezdrátově do domácí sítě a k internetu. Díky tomu do něj budete moct snadno sdílet obsah z dalších připojených zařízení nebo využívat různé internetové služby.

• Bluetooth - pomocí Bluetooth můžete k domácímu kinu připojovat různá zařízení, jako jsou tablety a mobilní telefony, a bezdrátově z nich odesílat obsah k přehrání.

• NFC - díky NFC můžete sestavu s dalšími zařízeními, které technologii podporují, spárovat jednoduše jejich přiložením a snadno mezi nimi přenášet data.

• USB - umožňuje připojovat různá externí úložiště, například externí HDD nebo flash disky. Z nich následně můžete přehrávat filmy, hudbu a další média.

Jak domácí kino zapojit a umístit pro co nejlepší zvuk

Ani sebelepší domácí kino nebude hrát dobře, pokud jej správně nenainstalujete. Klíčem je správně propojit všechna zařízení a jednotlivé komponenty správně rozmístit. K centrálnímu přehrávači připojte kromě reproduktorů také obrazový výstup v podobě televize či projektoru a případně externí přehrávače médií, které nativně nepodporuje.

Jakmile tak učiníte, přichází na řadu samotné rozmístění reproduktorů. Vždy platí, že subwoofer by se měl nacházet v přední části sestavy, tedy pod nebo vedle televizoru. Totéž platí i pro soundbar, je-li součástí sestavy. Pokud jde ovšem o typičtější uspořádání s dvojicí čelních reproduktorů, umístěte je po stranách televizoru či projekčního plátna. Jestliže jsou přední reproduktory tři, jeden z nich má své místo opět veprostřed.

Další dvojice reproduktorů by měla být namířena obráceným směrem a její místo je po stranách toho, kde v místnosti sedíte. Pakliže máte sedmikanálovou sestavu, poslední dva reproduktory se umisťují za vás. Dohromady by tvar rozmístění reproduktorů měl přibližně odpovídat kružnici, nutné je také respektovat označení „levý“ a „pravý“.

Reproduktory mohou být umisťovány několika způsoby. Zejména u těch vysokých sloupových či jinak rozměrnějších je to obvykle přímo na zem. Méně vysoké reproduktory je pak možno umisťovat i na různý nábytek nebo využít speciální montážní konzole na stěnu.